Marťa
Když Slunce zapadá,
občas mě napadá,
že bych se rozběhla
po louce nahatá.
A pak bych upadla
do trávy a kvítků,
někteří lidé by
mohli mít výtku.
Říkali by si
tiše pod vousy
tohle se nesluší
ty mladý kvítku.
Co je mi však po nich,
když jsem tu sama.
V tu chvíli myšlenka
je vždy ta pravá.
Když Slunce vychází
vždycky mi dochází
kredit na sim kartě
neb celičkou noc jsem
volala svý Martě.
,,Nemůžeme se teď potkat."
- volá Marťa malinká.
je šíleně daleko,
je to totiš Marťanka.
