Meníčko do kina co jsem vytvářela (prosinec 2018):
pátek 14. prosince 2018
čtvrtek 15. listopadu 2018
středa 31. října 2018
Schýza před vypršením víza
Michaela Černá
Víza
Za měsíc mi končí víza!
Teď, když tu mám rozžito.
Jde na mě už z toho schýza,
jdu do krámu pro žito.
Myslím si, že nestíhám.
Potřebuju prodloužit
tyhle víza na Zéloši
abych mohla lenošit.
Vyplnit ten formulář,
přidat fotky do pasu,
já však koukám na polštář,
kam pak si s ním zalezu?
Překonat se neznamená
překopat, to se tak dělá.
Zvládla jsem už horší věci,
však nepekla jsem se v peci.
Pravda je však taková,
že tu žádost vyplním.
Až mi příjde pak ten štempl
radostí se naplním.
Do stromů se vlévá míza
Je to krásné sledovat
Odkvétá a dozrává to
zas to budu pikovat.
Až se zase octnu doma,
budu asi trochu v kóma
neb tam bude ziminka,
a také moje maminka.
Krásné léto na Zéloši,
v Kromlechu a pak už nic.
Nashledanou kamarádi
Musím letět, tak, tě pic.
1. 11. 2018
Cromwell
New Z.
pondělí 22. října 2018
Básnička
Michalka Černá
Když Slunce zapadá,
občas mě napadá,
že bych se rozběhla
po louce nahatá.
A pak bych upadla
do trávy a kvítků,
někteří lidé by
mohli mít výtku.
Říkali by si
tiše pod vousy
tohle se nesluší
ty mladý kvítku.
Co je mi však po nich,
když jsem tu sama.
V tu chvíli myšlenka
je vždy ta pravá.
Když Slunce vychází
vždycky mi dochází
kredit na sim kartě
neb celičkou noc jsem
volala svý Martě.
,,Nemůžeme se teď potkat."
- volá Marťa malinká.
je šíleně daleko,
je to totiš Marťanka.
Marťa
Když Slunce zapadá,
občas mě napadá,
že bych se rozběhla
po louce nahatá.
A pak bych upadla
do trávy a kvítků,
někteří lidé by
mohli mít výtku.
Říkali by si
tiše pod vousy
tohle se nesluší
ty mladý kvítku.
Co je mi však po nich,
když jsem tu sama.
V tu chvíli myšlenka
je vždy ta pravá.
Když Slunce vychází
vždycky mi dochází
kredit na sim kartě
neb celičkou noc jsem
volala svý Martě.
,,Nemůžeme se teď potkat."
- volá Marťa malinká.
je šíleně daleko,
je to totiš Marťanka.
neděle 21. října 2018
Michalky portrét
Moje skica podle fotky, ktrou jsem nechala nedodělanou, neb mě zaujalo to nevykreslené pravé oko.
Takový Bowie look.
Báseň o pukekovi
Michalka Černá
Pukeko
Jde si takhle pukeko
po paloučku do křoví.
Má tam vejce na měkko,
sedí na něm totiš v horku,
to sám dobře ví.
Čeká až se vyklube
avšak vejce nic a nic.
Pukeko z něj nebude,
byl na něj moc velkej hic.
Ilustrace:
Pukekáček modrý ptáček
středa 17. října 2018
Poezie do vlaku
Michalka Černá
Jedu z Plzně domů vlakem,
venku je nějak pod mrakem.
Když v tom najednou, ouha!
Musím přestoupit ve Zdicích.
To teda není moje touha.
Čekací doba na přípoj dlouhá,
že z toho mám chrchel na plicích.
Venku je furt pod mrakem,
vlak nepřijíždí ani náznakem
a teď vidím na tabuli,
na osvícené ceduli,
zpoždění!
Dvacet minut, pětadvacet,
chce se mi už z toho zvracet,
pěkné je to prodlení.
No co si budem povídat,
není to první ani poslední.
A do toho to mrholení
ani automat na kafe tu není,
už je těsně před setměním
a co tu budu dělat nevím.
Procházím se po perónu,
aby mi nebyla kosa,
když procházejíc kol lavičky
utírajíc nudli u nosa (do rukávu)
zaslechu chraplavé: ,,Nemáš voheň?''
Hejká kdosi odtamtuď.
Zřejmé na tom hlase bylo,
že povídat si má chuť.
Seděl tam vožralej týpek,
že jede, sám už ani neví odkuď.
Hlavně, že ví kam.
Že prý jede tááám...
Na Bé, že to začíná.
,,Bratkovice!'' - Už to má.
Ještě, že né do Březnice,
za jízdné bys platil více.
Pak už jsou jen Mirovice,
Čimelice, Strakonice
nebo ještě Prachatice.
Můžeš zajet
kam se ti chce.
,,Nebo třeba do prdele.''
- odpověděl týpek směle.
Z dvoulitru braníka zbyl už jen plast pouhý
neb to čekání je prý moc dlouhý.
A v tu ránu: ,,Hurá! Sláva!''
Vlak už vidím v dáli.
Troubí na nás, abychom za čárou nestáli.
Kdoví jestli vůbec vstane
týpek jeden ztracenej.
,,Vstávej! Honem! Ujede ti,
ten vlak zatracenej.''
A už je tu! Musím běžet,
no nechci tě tu nechat ležet,
ale dvěře už se zavíraj.
Naskočím tam, štípnu lístek,
sednu si a zamyslím se,
zda ho snad v těch Bratkovicích nečekaj.
Ale vlaky jsou čekání
a v tom je ta pointa.
Příští stanice, Lochovice.
Zdice
Jedu z Plzně domů vlakem,
venku je nějak pod mrakem.
Když v tom najednou, ouha!
Musím přestoupit ve Zdicích.
To teda není moje touha.
Čekací doba na přípoj dlouhá,
že z toho mám chrchel na plicích.
Venku je furt pod mrakem,
vlak nepřijíždí ani náznakem
a teď vidím na tabuli,
na osvícené ceduli,
zpoždění!
Dvacet minut, pětadvacet,
chce se mi už z toho zvracet,
pěkné je to prodlení.
No co si budem povídat,
není to první ani poslední.
A do toho to mrholení
ani automat na kafe tu není,
už je těsně před setměním
a co tu budu dělat nevím.
Procházím se po perónu,
aby mi nebyla kosa,
když procházejíc kol lavičky
utírajíc nudli u nosa (do rukávu)
zaslechu chraplavé: ,,Nemáš voheň?''
Hejká kdosi odtamtuď.
Zřejmé na tom hlase bylo,
že povídat si má chuť.
Seděl tam vožralej týpek,
že jede, sám už ani neví odkuď.
Hlavně, že ví kam.
Že prý jede tááám...
Na Bé, že to začíná.
,,Bratkovice!'' - Už to má.
Ještě, že né do Březnice,
za jízdné bys platil více.
Pak už jsou jen Mirovice,
Čimelice, Strakonice
nebo ještě Prachatice.
Můžeš zajet
kam se ti chce.
,,Nebo třeba do prdele.''
- odpověděl týpek směle.
Z dvoulitru braníka zbyl už jen plast pouhý
neb to čekání je prý moc dlouhý.
A v tu ránu: ,,Hurá! Sláva!''
Vlak už vidím v dáli.
Troubí na nás, abychom za čárou nestáli.
Kdoví jestli vůbec vstane
týpek jeden ztracenej.
,,Vstávej! Honem! Ujede ti,
ten vlak zatracenej.''
A už je tu! Musím běžet,
no nechci tě tu nechat ležet,
ale dvěře už se zavíraj.
Naskočím tam, štípnu lístek,
sednu si a zamyslím se,
zda ho snad v těch Bratkovicích nečekaj.
Ale vlaky jsou čekání
a v tom je ta pointa.
Příští stanice, Lochovice.
neděle 26. srpna 2018
čtvrtek 21. června 2018
středa 16. května 2018
E!E E!E E!E E!E E!E E!E E!E E!E E!E E!E E!E
Bylo mi ctí vytvořit potisk na papírovou pošetku nové singl CD desky pro E!Ečka s názvem 30 let panknrolu a chlastu. Možná se bude vydávat i vinyl. Přední strana připomíná obal jejich první desky z roku 1992. Tento singl vyšel k výročí třiceti let fungování E!E.
Přeji mnoho zdaru do dalších let!
zadní strana:
potisk CD disku vás možná překvapí jakožto haluz:
čtvrtek 10. května 2018
středa 2. května 2018
čtvrtek 19. dubna 2018
č á r y
Kresbička na facebook event známý také pod názvem obdélník na událost,
v tomto případě na techno čáry. Děkuji.
-
středa 4. dubna 2018
pátek 2. března 2018
středa 28. února 2018
neděle 21. ledna 2018
Piwakawaka a Pukeko
Po svojí mánii s pletením náramků z bavlnek jsem se přesunula ke kreslení. Nevím na jak dlouho, u kreslení nevydržím nikdy moc dlouho. Ptáček Piwakawaka mě úplně okouzlil je moc roztomilý a když jsme trhali kiwi na sadu, lítal blízko nás, jakoby si s námi chtěl štěbetat. Tancoval kolem nás a pak zase na chvilku odlít, pak zase přilít, chvilku se kolem nás motal,
a tak to šlo dokola...
Další místní vtipálek je pták Pukeko, který má sytě červený zobák a modré tělo. Do toho ty dlouhé nohy, to je něco ho pozorovat při chůzi. Ptáky Pukeko jsme potkávali u Kaiteriteri beach, někteří byli i odrzlí a my jsme jim schválně házeli drobečky, nebo spíš kusy chleba abychom si užili
tu podívanou.
Pa, Michalka.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)