Ahoj, drazí lidé. Tak jsem si řekla, že bych vám sem mohla napsat pár postřehů z různých cest, kde jsme byli a co jsme na nich všechno zažili. Jednou z takových byla naše výprava k moři do polska, vedoucí přes megalomanský polský Woodstock v Kostrzynu nad Odra (kousek od německých hranic). Vše začalo tak, že jsme se chtěli s Ondráškem podívat k moři. Touha po cestování veliká, ale náš, tedy hlavně můj studentský animátorský rozpočet malý. A tak tedy zatím pouze sníme o dalekých cestách po širém světě, o Bajkalu, o Novém Zélandu, o Filipínách, Indonésii a mohla bych takhle úplně klidně pokračovat dlouho (hehe).
Mimo to, že jsme se cestou stavili ještě na zámku ve Veltrusích, coš bylo vlastně omylem, měla naše cesta dva hlavní cíle. Za prvé zastavit se v již zmíněném Kostrzynu na té ohromné akci plné hipíků, které se asi právem říká polský Woodstock. V okolí festivalu se parkovalo, podle mě, na soukromých loukách, protože poplatky za parkování vybírali majitelé pozemků. Z hlavní silnice jsme se nechali navést hned na první zastrčenou a hrbolatou louku co jsme viděli, zaplatili asi 80 zlotých a typka, co tam tomu šéfovala nám stryktně ukázala místo kde přesně máme parkovat. Nikde jinde, ani o kus dál. To nám samozřejmě nevyhovuje, takové jednání, a tak jsme přes její odpor popojeli na krásnou prostornou a rovnou louku vedle, které jsme se před tím nevšimli a kde po nás už nikdo nechtěl žádné parkovné. Možná proto, že jsme přijeli z druhé strany. Parkovné od dámy z první loučky se mi podařilo vysmlouvat zpět v plné výši, a to bylo pozitivní =)
Ohřáli jsme rajskou z domova, načli Braníčka a vyrazili omrknout festival. Mě byla zima a pořád mrholilo a chcalo, všude rozliční lidé a bahno, ale nevadí.
Znáte to, když se na hodinu zakecáte s člověkem, kterému vlastně ani nerozumíte? Právě takový fotil tenhle snímek. =D
Byla to bezva free akce, i když jsme skoro celý druhý den spali v dodávce protože byla zima a chcalo. Jednoduše jsme čekali na lepší zítřek. Následující den jsme sebrali síly, vzali jsme deku a na chvíli jsme šli prodávat moje Fimáky. Ihned se nás ujal kolemjdoucí hipík jménem Piotr a celkem nám pomáhal =D za dvě hodiny však začalo znovu pršet, a tak jsem rychle zabalila deku i se šperky a nacpala je do batohu. Bylo to príma ale popravdě, na mě moc lidí. Další den si necháváme poradit od okolně kempujících lidí, kam nejlíp k moři a jedeme odsud. Zas někdy, polský Woodstocku, další zastávka moře.
Ondráškův úplně první kontakt s hladinou moře v životě (dojemná chvíle).
Hrozně jsem se těšila, až si budu moct v té slané mořské vodě vymáchat svoje dredy. Zima mi byla taková, že jsem tam vlezla po kolena a v předklonu jsem se tak snažila co nejlépe učinit =D. Ondrášek byl odvážnější a vlezl do vody asi na minutu celej. Nicméně, nějakou tu chvíli jsme u polského přímoří pobyli a nechávali jsme čas jenom tak jakoby plynout.
Náš cestovatelský cíl byl tedy naplněn, a teď už jen se zase někudy vydat směrem domů, dolů. Nakonec jsme to vzali přes Berlín, kde jsme si udělali příjemnou celodenní procházku po městě. V Čechách jsme ještě projeli České Švícarsko, zastavili se v Krušnohoří a já poprvé viděla chemičku v Litvínově, povrchové doly u Mostu a Chomutova, Boží Dar a Klinovec. Ale ty Krušné Hory, tam se ještě určitě někdy vrátíme. Poslední koupačka u Karlových Varů a domů.
Mapu celé Evropy jsme zakoupili cestou v Drážďanech. Teď kudy?
Vaše Michalka
