středa 26. července 2017
neděle 23. července 2017
30 let E!E poster
Poslední motiv se nakonec tiskl na trička, která šla do prodeje.
Plakát na náš večírek
Stejně jako loni jsme i letos pořádali narozeninový večírek v čajovně. Kapely jsou napsané vodovkama a omlouvám se Dechdechtu, že tam mam chybu =D. Pořádat vlastní akci je bezva příležitost k tomu se realizovat, vybouřit, udělat absolutně free plakát, jenom a jenom podle sebe
pro připomenutí, plakáty co jsem dělala loni:
sobota 22. července 2017
čtvrtek 20. července 2017
ANIMÁK 2017
Na tomto odkazu najdete playlist, kde jsou k vidění všechna zajímavá videa z příměstského tábora ANIMÁK 2017 v Březnici. Tento plenér neboli příměstský tábor pro děti trval 5 dní.
Děti využily možnosti stvořit svůj vlastní animovaný počin technikou, kterou si sami zvolily a následně promítnout na plátno široké veřejnosti, která se při pátečním zakončovacím galavečeru sešla na starém kluzišti, kde se celý plenér konal.
Děti využily možnosti stvořit svůj vlastní animovaný počin technikou, kterou si sami zvolily a následně promítnout na plátno široké veřejnosti, která se při pátečním zakončovacím galavečeru sešla na starém kluzišti, kde se celý plenér konal.
pondělí 17. července 2017
Rakouské špičáky a hora Traunstein
Zpětně jen pár postřehů z Rakouska, kde jsme byli v září 2015.
Náš několikadenní výlet autem Nissanem Almerou sedanem, ve kterém jsme spali a nedalo se v něm otočit, začínal večerním příjezdem do města Gmunden. Tam jsme přespali, ráno posnídali vajíčka co jsme si přivezli, obuli naše jakž takž pohorky a vyrazili na horu Traunstein u jezera Traunsee. Cesta jsou ferraty a základem je mít dobré rukavičky. Byl to můj první výšlap
v Alpách.
v Alpách.
póza na foto
panoráma ze skoro vrcholu
Hora Traunstein pokořena, ještě přespíme v Gmundenu a naše cesta vede dál do Zell am See, kam přijedem v noci a spíme někde na parkovišti. Ráno jsme se ubytovali v kempu, takže jsme se konečně vysprchovali, natáhli si hnáty a odpočívali s výhledem na jezero a naše mokré oblečení visící přes plot aby uschlo. O všude přítomných burkách se zmiňovat nebudu.
Chodili jsme přírodou a čerpali sílu z hor a vodních živlů, vodopádů a deště který byl sice často, ale byl tak přívětivý, že měl člověk pomalu radost, když trochu zmokl. Po několika denní zastávce v Zell am See, kde jsme cestovali po okolí, naše cesta vedla přes Salzburg. Prošli jsme město podél řeky a dokonce zašli do muzea, nevím čeho, asi úplně všeho na co si člověk vzpomene a třeba taky do velkého obchodu, kde prodávali jenom kraslice, nic jiného. Cestu domů završila zastávka v Třeboni, což je moje srdeční záležitost.
Opatovický rybník u kempu kde jsme spali v Třeboni. Furt pršelo, mrholilo, ale celý to bylo tak nějak v pohodě.
Pa, Michalka
Jak jsme jeli do Polska
Ahoj, drazí lidé. Tak jsem si řekla, že bych vám sem mohla napsat pár postřehů z různých cest, kde jsme byli a co jsme na nich všechno zažili. Jednou z takových byla naše výprava k moři do polska, vedoucí přes megalomanský polský Woodstock v Kostrzynu nad Odra (kousek od německých hranic). Vše začalo tak, že jsme se chtěli s Ondráškem podívat k moři. Touha po cestování veliká, ale náš, tedy hlavně můj studentský animátorský rozpočet malý. A tak tedy zatím pouze sníme o dalekých cestách po širém světě, o Bajkalu, o Novém Zélandu, o Filipínách, Indonésii a mohla bych takhle úplně klidně pokračovat dlouho (hehe).
Mimo to, že jsme se cestou stavili ještě na zámku ve Veltrusích, coš bylo vlastně omylem, měla naše cesta dva hlavní cíle. Za prvé zastavit se v již zmíněném Kostrzynu na té ohromné akci plné hipíků, které se asi právem říká polský Woodstock. V okolí festivalu se parkovalo, podle mě, na soukromých loukách, protože poplatky za parkování vybírali majitelé pozemků. Z hlavní silnice jsme se nechali navést hned na první zastrčenou a hrbolatou louku co jsme viděli, zaplatili asi 80 zlotých a typka, co tam tomu šéfovala nám stryktně ukázala místo kde přesně máme parkovat. Nikde jinde, ani o kus dál. To nám samozřejmě nevyhovuje, takové jednání, a tak jsme přes její odpor popojeli na krásnou prostornou a rovnou louku vedle, které jsme se před tím nevšimli a kde po nás už nikdo nechtěl žádné parkovné. Možná proto, že jsme přijeli z druhé strany. Parkovné od dámy z první loučky se mi podařilo vysmlouvat zpět v plné výši, a to bylo pozitivní =)
Ohřáli jsme rajskou z domova, načli Braníčka a vyrazili omrknout festival. Mě byla zima a pořád mrholilo a chcalo, všude rozliční lidé a bahno, ale nevadí.
Znáte to, když se na hodinu zakecáte s člověkem, kterému vlastně ani nerozumíte? Právě takový fotil tenhle snímek. =D
Byla to bezva free akce, i když jsme skoro celý druhý den spali v dodávce protože byla zima a chcalo. Jednoduše jsme čekali na lepší zítřek. Následující den jsme sebrali síly, vzali jsme deku a na chvíli jsme šli prodávat moje Fimáky. Ihned se nás ujal kolemjdoucí hipík jménem Piotr a celkem nám pomáhal =D za dvě hodiny však začalo znovu pršet, a tak jsem rychle zabalila deku i se šperky a nacpala je do batohu. Bylo to príma ale popravdě, na mě moc lidí. Další den si necháváme poradit od okolně kempujících lidí, kam nejlíp k moři a jedeme odsud. Zas někdy, polský Woodstocku, další zastávka moře.
Ondráškův úplně první kontakt s hladinou moře v životě (dojemná chvíle).
Hrozně jsem se těšila, až si budu moct v té slané mořské vodě vymáchat svoje dredy. Zima mi byla taková, že jsem tam vlezla po kolena a v předklonu jsem se tak snažila co nejlépe učinit =D. Ondrášek byl odvážnější a vlezl do vody asi na minutu celej. Nicméně, nějakou tu chvíli jsme u polského přímoří pobyli a nechávali jsme čas jenom tak jakoby plynout.
Náš cestovatelský cíl byl tedy naplněn, a teď už jen se zase někudy vydat směrem domů, dolů. Nakonec jsme to vzali přes Berlín, kde jsme si udělali příjemnou celodenní procházku po městě. V Čechách jsme ještě projeli České Švícarsko, zastavili se v Krušnohoří a já poprvé viděla chemičku v Litvínově, povrchové doly u Mostu a Chomutova, Boží Dar a Klinovec. Ale ty Krušné Hory, tam se ještě určitě někdy vrátíme. Poslední koupačka u Karlových Varů a domů.
Mapu celé Evropy jsme zakoupili cestou v Drážďanech. Teď kudy?
Vaše Michalka
Dátamtůja (bakalářka)
Tak, a je to. Už jsem vyštudovaná bakalářka umění. A tomu samozřejmě předcházelo udělat nějakou bakalářskou práci. Tak jsem si řekla, že by byl dobrý nápad udělat animovaný videoklip pro Xaviera Baumaxu, když bude souhlasit. Souhlasil a dokonce mi vymyslel námět... Je ze života.
Baumaxa hotový videoklip přijal jako svůj oficiální klip, a to byl vlastně i můj cíl práce. (hehe)
Koukněte se a jako vždycky, enjoooooy....
vaše Michalka
neděle 16. července 2017
Chorvatsko
Ahoj, tak jsme se takhle jednou parta 17ti kamarádů domluvili, a jeli jsme navštívit krásné Chorvatsko. Konkrétně poloostrov Pelješac, ještě konkrétněji jsme bydleli v městečku Žuljana. 14 dní... 14 dní Ožujsko, Karlovačko a Žestoka piča.
(to je můj trosečník a Robinson Ondrášek =)
Nicméně o panorámata zde není nouze, všude okolo byly vidět tyto impozantní skalnaté monumenty.
Sami jsme pak vyšli na kopec sv. Ivan, ze kterého jsme měli opravdu překrásný výhled. Dolů jsme se už jenom kutáleli...
Byli jsme i v Dubrovníku, pak jsme si udělali výlet do Orebiče a na Korčulu, kam jsem se vrátila po druhé v životě a zavzpomínala. Všude rostla vinná réva a tak jsem si také víno dala. Všude rostl i rozmarýn, bobkový list a jiné voňavé rostliny. Líbilo se mi, jak mají lidé z rozmarýnu živé ploty =D.
Navštívili jsme i město Ston, kde jsou starobylé hradby a soliště.
(podvečerní procházka)
Více snímků z Chorvatska se postupně objevuje zde:
mrkněte se =) M.
Plakát - Lokální Filmovar
soubor plakátů na Lokální Filmovar v Březnici
2016:
Plakát s kamarádem Tomíkem:
obdélník na facebook:
2017 - (autor této velice populární fotografie je Tomáš Prokop):
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)